Pokud máte zimní zahradu, nepříliš suchý byt nebo čas na pravidelné rosení, stane se toulitka vaším favoritem. Při dobré péči vyplní bohatě rostoucí trsy i velké květináče a pošplhají do velké výšky. Pokud rostlině prorůstají kořeny dole z květináče, nastává čas ji přesadit. Zvolíme dobu po odkvětu, do nového květináče nasypeme drenážní vrstvu, na ní humózní půdu, do které zasadíme rozdělené trsy.
Toulitka (anthurium) z čeledi arónovitých se chlubí leskle zelenými, řapíkatými a střelovitými listy, jež jsou velice tuhé. Dosti nenápadný je drobounký, většinou žlutý kvítek pevně nahloučený v toulcovitém květenství. Unikl by jistě pozornosti, kdyby nebyl podepřen nejčastěji červeným, ale i růžovým, bílým, krémovým a zelenkavým voskovým listenem.
Velká inspirativní galerie rostlin
Nemá ráda „letnění“
I když se často uvádí, že se má pěstovat v polostínu i stínu, mnohem lépe prospívá na světlých místech bez dopadu přímých slunečních paprsků. Pak často a dlouze kvete, téměř celoročně. Pokud ji ještě dopřejeme bohatou zálivku odraženou dešťovou nebo déle odstátou vodou (nesnáší tvrdou vodu), plné hnojení každé dva týdny, stálou teplotu kolem dvaceti stupňů (v zimě by neměla klesnout pod patnáct), rosení listů nebo ji postavíme na vlhké oblázky do větší mísy, udělali jsme pro její blaho maximum. Výrazná, exotická rostlina má svůj domov v deštných pralesích střední a jižní Ameriky a na to bychom měli i při pěstování doma pamatovat. Pokud svinuje listy, na vině bude nejspíš nízká vlhkost nebo přímé slunce. Příliš chladno a vlhko v zimě způsobuje žloutnutí a opadávání listů. Na nevhodném stanovišti navíc rostlinu napadají svilušky, třásněnky, molice a plži. Jako jedna z mála rostlin nesnáší letnění.
Mašekianum
Toulitek existuje několik set druhů, z nichž např.Anthurium scherzerianum se hodí do bytu, A. andreanum se spíše pěstuje ve sklenících k řezu. Protože rostlina náleží mezi ty dražší, zkusíme ji na jaře rozdělit nebo zasadit řízky z postranních výhonů. Pokud máme trpělivost, můžeme se pokusit o získání vlastního míšence za předpokladu, že máme více druhů. Jednoduše štětečkem nebo poklepem přeneseme pyl z jednoho druhu na jiný. Semena v bobulích dozrají během deseti měsíců. Brzy ztrácejí klíčivost, proto je musíme vysadit do nejdříve. Už v roce 1884 se takový pokus povedl proslulému zahradníku V. Maškovi, řediteli zahrad knížete Rohana ze Sychrova. Jeho anthurie dodnes nese jméno Mašekianum.
Jindřiška Kodičková
Foto Jindřiška Kodičková
